Hurry! Hurry! Hurry!!

Někdo byl přesvědčený, že název se třemi vykřičníky prodá hru samo. Hurry! Hurry! Hurry!! je arcadová střílečka z roku 1993, kterou by někdo dnes snad těžko našel ani v tlejícím archivu. Není to hra, kterou byste hledali — ale když na vás vyskočí v seznamu starých DOS her, stojí za pár minut.

Jde o klasickou vertikální střílečku, kde sám není vůbec důležitý. Letíš vpřed, střílíš nepřátele, sbíráš munici a snažíš se přežít vlnu za vlnou. Nic složitého, nic převratného. Jen chování, které se jmenuje arcade — čím dál tím víc nepřátel, čím dál tím rychleji. Mapa je jednoduchá, barevnost DOS-ová, hudba znuděná. Ovládání je klávesnice, nebo ještě lépe joystick, kterého už mají doma leda střáživci.

Mechanika vám bude povědomá z tisíce her — střílíš, vyhýbáš se, sbíráš power-upy. Bez turbo modu, bez speciálních zbraní, bez depth. Hra se drží v jedné lajně bez toho, aby se snažila být něco víc. Zvuky jsou tam, aby tam byly. Tempo je svižné, ale ne proto, aby vám tlouklo srdce — spíš proto, že designér prostě dal všem nepřátelům max speed a dobrou noc. Chybí jí osobnost. Chybí jí i dobré důvody, proč byste ji měli hrát namísto Galagy nebo Twin Cobra, která jsou z téže doby a jsou mnohem lepší.

V devadesátkách byla střílečka s vyšitým názvem zřejmě levnou příslibem pro hráče, kteří si chtěli koupit si hru ze samolepky v trafice. Hurry! Hurry! Hurry!! se choval jako všechny další — byl tam, fungoval, koukal si tě jako stroj bez rozumu. Když jste měli k dispozici pětkrát lepší alternativy, nebyla šance na to, abyste si jej zapamatovali.

Dneska si ji zahrát v emulátoru má smysl jen jako kuriózum — prototyp toho, jaké byly nejslabší kousky z doby, kdy střílečka měla ještě koule říci si „střílečka" bez hanby. Není to natolik špatné, aby to bylo zábavné, a není to natolik dobré, aby to bylo hratelné. Prostě existuje v tom nejnudnějším místě, kde se může arcade střílečka nacházet.