Hill Street Blues

Když se podíváš na Hill Street Blues, čekáš něco jako počítačový výplod osmdesátek — a přesně tak to vypadá. Je to taktická strategie z roku 1991, kde velíš policejnímu oddělení. Není to Space Quest, není to SimCity. Je to poctivá, pomalá, nudná věc.

Hra tě staví do role velitele oddělení na fiktivní Hill Street. Staráš se o plánování hlídek, přiřazování policistů do jednotlivých vozů a řešení jejich osobních problémů — právě proto se jmenuje podle seriálu. Cíl je banální: udržet veřejný pořádek, snížit kriminalitu, nepoložit rozpočet. Všechno se odehrává v textovém rozhraní s minimalistickou grafikou a tabulkami.

Hraní spočívá v klikání po nabídkách, ve čtení hlášek o tom, že si policista Johnson stěžuje na problémy doma, a v čekání, až se něco stane. Přiřadíš týmy na hlídku, někdy se něco změní, někdy to vypadá úplně stejně. Tempo je jako v čekárně u zubaře. Když se stane zločin, dostaneš zprávu. Rozhodneš se, jestli pošleš jednotku, nebo ne. A pak zase čekáš. Bez naléhavosti, bez dynamiky, bez toho, aby tě to nějak strhlo.

Při životě ji drží nostalgie. Pro někoho, kdo znal seriál, byla určitě lákavá — konečně si můžeš vést vlastní oddělení. Jenže interaktivní povídka to nikdy nebyla. Jde spíš o simulátor, který není ani zábavný, ani vzdělávací. Zestárla nenápadně — ne proto, že by zpomalila, ale proto, že rychlá nebyla ani tehdy.

Dnes si ji zahrát můžeš přes emulátor nebo v prohlížeči, ale není proč. Hill Street Blues pro počítač je rarita spíš proto, že si ji nikdo nepamatuje, než že by byla skvělá. Pokud tě lákají staré policejní simulátory bez akce, může tě zaujmout. Všichni ostatní se budou koukat na hodinky.