لم تُترجم هذه المراجعة بعد — نعرض النص الأصلي (Čeština).
Když jsem před lety narazil na Grozу, skoro jsem ji přehlédl — ruské jméno, žádný plakát, žádná sláva. Malinká ikona v obsáhlejší sbírce her z počátku tisíciletí. Výtah do neznáma.
Jde o jednoduchou shoot'em up střílečku z roku 2006, která se hraje shora dolů. Ovládáš loď nebo letoun, který prolétává obrazovkou plnou nepřátel, střílí na ně a sbírá zbytky po jejich zničení. Nic moc originálního — ten formát šlape od dob Galaxianu. Zde je to ale české topografie akorát zkoseno pod ruský úhel, nebo aspoň působí tím dojmem.
Co vás neuchvátí, je technika. Pixely jsou hrubé, animace minimální, zvuky skromné. Ovládání funguje, není v tom žádná inovace — šipky pohyb, mezerník palba. Hra je velmi přímočará: lecíš dopředu, děláš, co ti řeknou. Obtížnost se zvyšuje standardně — více nepřátel, rychlejší náboje, horší viditelnost. Po páté desítce levelu už to není sranda, ale také to nikdy není překvapivé.
Grozу si pamatujeme proto, že ji měli prakticky všichni — byla v každé větší sbírce freeware her. Nebyla dobrá ani špatná, pouze přítomná. Když se jí vrátíš, zjistíš, že ani nezvládne grafiku starších strojů. Je to hra bez osobnosti, bez příběhu, bez důvodu proč by vás měla oslovit místo stovky jiných stříleček, které vyšly dřív i pak.
Zahrát si ji dnes v prohlížeči? Když máš deset minut a chceš něco bezmyšlenkovitého, proběhne to bez problémů. Je to jako kousnout cerelalový chlebek z kavárny — nikdy to není špatně, ale také to nikdy nezapomeneš jako něco speciálního. Pro veterány stříleček jde spíš o historickou poznámku než o zážitek.
old