Cyberbig

Cyberbig je hra, která si tak trochu připadá jako by ji někdo složil z nejrůznějších součástek bez jasného plánu, co z toho vlastně bude. Tahle počítačová plošinovka z roku 1989 se v MS-DOSu tváří jako futuristické sci-fi, ale ve skutečnosti ti nabídne jeden z nejzáhadnějších herních zážitků devadesátek.

Jsi v nějaké příšerné cybernetické budově, která vypadá jako by ji kreslil člověk s fetiší na bloky a geometrické tvary. Plníš nejednu úlohu, někdy sbíráš věci, někdy se snažíš přežít. Hra ti to moc neobjasní — instrukcích zkrátka nic pořádného není, takže se učíš metodou pokus–omyl. To by bylo ještě zajímavé, kdyby to nebylo zároveň frustrující.

Ovládání je jednoduché, skoro překvapivě jednoduché. Běháš, skáčeš, sbíráš věci a někdy něco střílíš, pokud tu máš co střílíš. Grafika je primitivní, to je jasné — jednoduché barevné bloky na černém pozadí, které mají přesně tolik detailů, kolik jim DOS dovolí. Zvuk je stejně minimalistický: pípání a nic víc. Ale právě v tom je to divné — třeba že výtvarný styl údajně funguje. Není to pěkné, ale je to koherentní, existuje tam jakási logika těch hranatých tvarů.

Cyberbig patří do kategorie her, kterých si všimne jen někdo, kdo si opravdu plácne DOS svazkem her pro osmy-devatou a narazí na ni náhodou. Nebyla hra, o které by se psalo v novinách, ne je to tajemství, který si pamatují leda ti nejzpravidlejší retro hráči. Zestárla tím, že se zestala dávno — nebyla s čím konkurovat ani tenkrát.

Dnes? Cyberbig je vzácný případ hry, která nejsou ani tak zábavná, jako spíš detektivní záhada. Zahrát si ji v prohlížeči — třeba přes DOSBox emulátor — znamená namáčknutí si mozku na věci, která ti normálně nedává smysl, která je místy nespravedlivě těžká a občas až neskutečně nudná. Ale je tam něco magnetického na tom, jak málo ti o tom, co mám dělat, ví. Aspoň jednou si ji vyzkoušej, když máš na procvičování trpělivosti náladu.