Borrowed Time

Občas v těch starých katalozích narazíš na hru, která už existuje jen jako jméno a vágní vzpomínka. Borrowed Time je přesně taková věc — textová adventura z první poloviny osmdesátek, která se přede mnou ztrácí v mlhách. Víc, než co si pamatuju, mám před sebou jen pocit: jednoduché příkazy, černá obrazovka, bílý text.

Jde o klasickou textovou adventuru v duchu her, co jsi zadával příkazům typu „jdi východ" nebo „vezmi klíč". Bez grafiky, bez mapy, jen slova a tvá představivost. Takovýchto her bylo v osmdesátkách na PC doslova kvanta — byly levné na výrobu, zvládly je i slabší počítače, a pokud měly dobrý scénář, vydržely v paměti roky. Smůla je, že o Borrowed Time skoro nic není dokumentovaného.

Co jsem schopný říct: hrála se pomocí textových příkazů, cílem byla nějaká logická hra s řešením, která vyžadovala kombinaci předmětů, otevírání dveří a sepisování toho, co jsi kde našel. Tenhle formát buď chytal, nebo tě unudil do mrtvice — nebyla ani půlcesta. Pokud si s příkazy neporadil (a ta slovníčka byla občas hrůzně úzká), zůstal jsi stát a koukejš do černé obrazovky.

Zastarání? U textových adventur to není vůbec důležité. Hra z roku 1985 se hraje stejně jako hra z roku 1995 — pokud má funkcí dobrý scénář a logiku. Vlastně je to jedinej žánr, kde grafika vůbec nehraje roli. Problém je jiný: Borrowed Time není tolik známá a dostupná v elektronické podobě, což ji činí spíš kuriozitou pro archeology retrogamingu.

Dnes si ji zahrát můžeš v prohlížeči přes emulátory MS-DOSu, pokud si ji stáhneš z archivů. Pokud tě lákají čisté logické hádanky bez zvuků a bez grafického okliku, je to volba. Ale buď si vědom: čekaní tě odborná a někdy tvrdá hra, která od hráče chce trpělivost a paměť. Není to záhada s háčkem — je to prostě další kousek z doby, kdy počítačová hra znamenala myšlení, ne reflexy.