Letí na tebe vojáci z obou stran a ty střílíš jako blázen. The Trooper z poloviny devadesátek je nejjednodušší věc na světě — běháš po herní ploše, útočíš na nepřátele a sbíráš zdraví. Konec.

Jde o arkádní akční hru, kde se postavíš doRole vojáka chycenému v palbě. Není tu žádný scénář, žádné levely se zápletkou. Jen se drž při životě, dokud to jde. Neznáme přesné autorství, ale podstatu máme jasnou — jednoduchá DOS-ovská zábava pro případy, kdy chceš pár minut mindless střílení bez přemýšlení.
Ovládáš postavu v top-down pohledu, pohybuješ se po ploše a strkáš ze sebe střely či údery. Nepřátelé přicházejí v přesvědčivě agresivních vlnách. Grafika jsou spartánské pixely bez zbytečností, zvuky tvrdohlaví a jednoduché — přesně tak to v devadesátkách fungovalo, když se hry dělaly bez ambicí na umění. Ovládání je přímočaré, mechanika nudná, ale na chvíli to drží pozornost. Problém je, že se hra neučí nic nového — po pětadvaceti minutách si vybavuješ všechno a pak už jen čekáš, až ti dojde trpělivost.

The Trooper není skvělá, ale v kontextu své doby byla užitečná. Když někdo chtěl kratičkou zábavu bez námahy, tady ji měl. Zestárla svou jednotvárností — dnes si stejné věci zahraješ v lepším balení a s větší kreativitou.

Pokud máš rádo primitivní arcade a chceš vidět, jak vypadala nejjednodušší forma DOS-ovských her, tady to je. Není to ani špatné, ani dobrého. Prostě existuje, a to je vše, co potřebuje.