The World is Mine!

Právě jsem si uvědomil, že v devadesátkách existovaly hry, o kterých jsem nikdy neslyšel, přestože běžely na stejném počítači jako Doom. The World is Mine! je jedna z nich — zdánlivě skromný DOS titul z roku 1988, který zmizel v propadlišti dějin.

Jde o věc nejistého žánru — mezi strategií a simulací se někde ztrácí logika, která tě vede k ovládnutí světa. Postavíš si základnu, shromažďuješ vojáky a pokoušíš se o nadvládu, zatímco počítač dělá totéž. Není to klasická strategie s mapou, jakou znáš z pozdějších tahových systémů nebo raných dílů Civilization. Spíš to vyrůstá z chaotických mechanik raných počítačových her, kdy nikdo pořádně nevěděl, co dělá, ale věřil, že to bude zajímavé.

Hraní je bolestivě pomalé. Textové menu, minimální grafika, dlouhé čekání na tah počítače. Každý tah trvá jako čekání v ordinaci. Rozhraní vypadá, jako by ho navrhoval člověk, který se poprvé setkal s klávesnicí. Navigace je nemilosrdně nemotorná — kdysi tě to možná vtáhlo zajímavostí, dnes tě to jen otravuje.

Zvuk? Žádný. Hudba? Neexistuje. Jen pípání PC speakeru, když se něco stane. Přesto je v tom cosi retro šarmu — v tom, jak upřímně primitivní to je. Není to chyba vývoje, je to volba — hra nebyla určena pro zábavu, ale pro předvedení myšlenky.

Pamatují si ji snad jen ti nejotrlejší pamětníci s archivem DOS her a zvědavostí na zapomenuté kousky. Dnes snad existuje jen v nějakém projektu na ochranu herního dědictví. Není důvod ji hledat, ledaže si chceš uvědomit, jak daleko jsme se v devadesátkách posunuli od takových designérských selhání.