Super Apocalypse Warriors

Když si člověk předtím hraní pustí intro, zpívající něco o Apokalyptických Válečnících, tak ví, že se chystá na něco, co by se mělo jmenovat spíš „Super Nejhůř Možný Padesátiminutový Zážitek". Super Apocalypse Warriors z roku 1997 je DOS arkáda, která si myslí, že je akcí, ale chová se jako pokus někoho z ilegální biolab vytvořit her Contra. Hraju za jednoho z těchto válečníků — nevím, kdo konkrétně, protože naskočit do hry beze čtení návodu znamená hádat, na kterou klávesu stisknout. Cíl je tradičně nejstarší: jít dopředu, zabít všechno, co se hýbe, dostat se na konec levelu. Střílím, skáču, sbírám věci. Na papíru nic nového, ale v praxi to funguje jako mechanismus, kde jste jeden všichni. Problém je v tom, že hra se chová, jako by měla rozpočet na fyziku v hodnotě plechovky. Střílíte v osmi směrech, skákáte jako klokan na bungee, a přesto máte dojem, že všechno řídíte někomu z telefonu přes pomalý modem. Nepřátelé se vám objevují v hejnech, ale jejich chování spočívá v tom, že se na vás tlačí a čekají, až vás budou moci kousat. Hazardní hry na reflexy to není. Jsou tu nějaké power-upy, které zpřehledňují chaos, ale jejich efekt je tak slabý, že se ptáte, jestli vůbec něco dělají. V devadesátkách byl jeden typ akční arkády, kde nešlo o skill, ale o to, aby vás hra nehubila postupem času. Super Apocalypse Warriors vypadá, že se k tomuto ideálu snaží, ale chybí jí základní věc — flow. Levely nejsou navrženy tak, aby vás vítily, ale aby vás drtily nukou. Barvy jsou tlumené, hudba je průběžný bzukot, a po chvíli si už nevzpomínáte, proč jste to spustili. Hra má svůj kult u hardcore DOS nadšenců, kteří si ji hrají s nostalgiou. Dnes to ale není důvod. Pokud chcete arkádu z devadesátek s nádechem apokalypsy, existuje tucet her, které zvládly to samé lépe. Tady si vezete jen trpkou vzpomínku, že ne všechno, co se dostalo na DOS, mělo právo existovat.