Šéfe, máme tady zásadní problém — kdo má čas na školení, když jsou přízraky všude? Ghostbusters: Basic Training z roku 1987 pro DOS je přesně to, co název slibuje: ne příběh, ne volná zábava, ale cvičení. Vedení chce, aby měl každý nováček aspoň minimální představu, jak se s oživlou mrtvolou zachází.
Jde o tutoriál zabalený do herního hávu. Učíš se pracovat s vlastním přístrojem, který sbírá údaje o jednotlivých typech přízraků; pak s ním pohybuješ po obrazovce a sbíráš informace. Později přijde řada na pasti — textové popisy a jednoduchá grafika. Hra přitom střídá čekací scény s minimalistickými pixely, které si nekladou nároky na to, aby vypadaly pěkně. To je prostě styl tehdejšího výukového softwaru.
Hraní je vlastně příliš velké slovo. Jsi tady jako stážista, co poslouchá instruktáže a klikáš na to, co ti řeknou. Mechaniky jsou jednoduché — čteš texty, mačkáš klávesy, orientuješ se pomocí nabídek. Nic tě nerozdrtí, ale ani nenadchne. Chybí tu napětí, humor i trocha grafiky, která by dělala ze Ghostbusterů víc než jen čtení. Ovládání je přímočaré, bez zbytečných vymožeností.
V devadesátkách to byla spíš kuriózní příloha k větší hře nebo vzdělávací zajímavost než samostatná zábava. Dnes to vypadá jako krátký, nudný návod — něco, co objednal vydavatel a vývojáři to vyplnili svědomitě, ale bez vášně. Ghostbusters měli bláznivý charakter a tahle hra z něj nemá nic.
Kdo by si ji měl vyzkoušet? Sběratelé všeho ghostbusterovského a nadšenci pro starou DOSovou edukaci. Ostatním stačí chvíle v emulátoru, aby věděli, že existuje, než aby ji doopravdy hráli. Není špatná, ale není důvod na ni myslet, když existuje řada skutečně zábavných her z té doby.
old