Bombardér vykročí do noci a už se nevrátí. First Over Germany poslal tisíce chlapů do tmy nad Německem, hra ti ale dá jen jejich horečnatou poslední chvíli — let plný strachu a třesoucích se rukou na ovládání.
Jde o simulaci bombardovacího letu z druhé světové války na PC z konce osmdesátek. Usedneš do kabiny bombardéru, před sebou máš jednoduché pero čárkované údaje o výšce, rychlosti a kurzu. Cíl — průmyslový objekt, továrna, letiště. Aby tam letadlo dosáhlo, musíš navigovat napříč německým vzdušným prostorem plným závěsů protiletadlových zbraní a stíhaček. Není to elegant, není to realistické — je to špinavé a tísnivé.
Ovládání je zlomyslně jednoduché: zadáváš příkazy číslicemi a čekáš. Věš si kulatou hlavu, kterou vidíš na mapě malovanou bázovitě v ASCII, a snaž se uhnout balistice. Když se rozstřílí výbušiny, vidíš to v textovém logu jako čísla a varovné zprávy — a víš, že to bylo blízko. Není tu animace, která by to zlehčovala. Není tu hudba, kterou bys zapomněl. Je tu ticho přerušované blechavým zvukem počítače a tvým vědomím, že někdo umřel.
First Over Germany není hra o vítězství. Je to hra o preživší, o chybě, která stojí osm lidí v posádce. V devadesátkách se podobné věci dělaly, když se ještě vědělo, že válka není fantazie pro konzoli. Dnes by to neprošlo ani greenopartem — není to zábava, není to emancipační, je to jen studená historická výzva bez cukru.
Kdo by si ji měl zahrát? Jen ten, koho zajímá, jak se válka cítila v počítači, když počítače ještě nebyl nutné zábavit a vysvětlovat si ho jednoduchou hudbičkou. V prohlížeči ji seženeš, když jsi ochotný číst textový výstup a čekat. Není to příslušenství pro nudný večer — je to pamětní deska.