Bubble Jeopardy

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možné kombinace bublinek a logiky. Pak se mi pod kurzor podívala Bubble Jeopardy. To, co vidím na obrazovce, je prostá převlečená karetní hra, která se chce tvářit jako puzzle, ale ve skutečnosti stojí na hlouposti jednoduché — kombinuj barvy, měj štěstí a čekej, až se něco stane.

Jde o MS-DOS titulu z konce devadesátek, kdy se ještě nevědělo, jestli je hra o logice nebo o náhodě, tak se to prostě bez zasvěcení promíchalo dohromady. Hraniční podstatou je tloukání stejnobarevných bublinek po obrazovce — chytíš skupinu, zmizí, další padají dolů. Na papíře nic nového. Obvyklá gravitace, obvyklé opadávání, obvyklé body za řádky.

Jenže tady přijde to zestárnutí. Ovládání je chřiplavé, detekce skupin bublin občas vůbec nefunguje, a neznámý výrobce si patrně nebral čas s laděním. Hraní není frustrující tím, že jste špatní — je frustrující tím, že si nejste jistí, jestli hra registruje to, co děláte. Navíc chybí jakýkoli druh atmosféry. Žádný zvuk, žádná motivace, žádný důvod se koukat, proč jste vlastně v partii čtyřicátou.

Bubble Jeopardy vzešla v epoše, kdy byl puzzle hit, tak se všichni vrhli na klony bez přemýšlení o tom, co je dělalo zábavné. Tady chybí rytmus, elegance ani smysl pro čas. Je to jen tápání v tmě — jestli se vám bude líbit, bude to náhodou.

Není důvod si ji dnes pouštět. Existují tisíce lepších puzzle her, i z té doby. Pokud máte chuť na starou DOS-ovou bublinkovou logiku, vezměte si cokoliv jiného.