Blinky se vrátil a chová se důrazněji. Pokud jste netušili, že existuje první díl, není to chyba — druhý byl prakticky jediné, o čem se mluvilo, když se v roce 1994 řešily DOS-ové hloupáky s velkýma čumáky na ploše.

Jde o jednoduchý logický puzzle, kde ovládáš tvora jménem Blinky a snažíš se řešit minotaurovy bludiště. Cíl je starý jako svět: dostat se z jednoho místa na druhé bez sebou sebou, zbavit se nepřátel nebo je obejít. Úrovně jsou malé, přehledné, a celá hra vychází ze střídání nápadů — jednu chvíli řešíš posunování kvádrů, pak zase sledovníky a podobně.
Hraje se to myší, což byl v té době docela důvod k radosti. Proklikáš si Blinkyho po herní ploše, čekáš si na správný moment, dáš mu povel a jdeš zase dál. Není to nic složitého — ani to není složité být. Hra se nezaobírá efekty ani příběhem, jen tím, aby každá levela měla svoji logiku a aby tě to neotravovalo příliš dlouho tím, aby ti bouchala do tváře.
Blinky 2 má tu zvláštní vlastnost starších puzzle-her: fungují jako cvičení mozku bez pretenze. Nejsi vypálený do tří úrovní, nenudí tě podél deseti hodin téhož principu. Naopak — hra řekne: teď máš tomto, a pak zase toto. Některé levely se řeší za vteřinu, jiné tě chvíli drží. Je to slušně vyvážené, i když záhy pozorůješ, že složitější kapitoly prostě znamenají více času na manipulaci předmětů v tom správném pořadí.
Dnes na ní vidíš všechny kostky: grafika je prostá, zvuky minimální, příběh adekvátně neexistuje. Zestárla jako každá puzzle-hra — základní myšlenka zůstává, ale zatímco původní hráči ji viděli jako zajímavý trh v moři her, my ji vidíme jako lekcí, jak se hrály logické hry, když se neplýtvalo budžetem na story a mluvení. Není to špatně, jen doslova.
Pokud hledáš něco na padesát minut bez emocí a bez nároku, Blinky 2 pořád funguje. V prohlížeči si ji pohraješ jako déjà vu z osmdesátek, které patří do devatenáctých. Není to umělecký zážitek — je to prostá zábava, a to je dneska skoro vzácné.