Čtyři v řadě, klasika, která se liší jen počtem políček na desce. Jenže Alpha Four v3 z roku 1993 není nějaká děsivá edukační kartička — je to hra, která se snaží konkurovat skutečným soupeřům, a to ji dělá zajímavou.

Jde o počítačovou verzi Connect Four, tedy klasického skládacího zápasu, kde se dva hráči pokoušejí vytvořit řadu čtyř vlastních žetonů dřív, než si ji vytvoří protivník. Deska je osmdesátičlenná, žetony padají dolů podle fyziky, a je v tom více taktiky, než by se na první pohled zdálo. Počítačová verze ti nabízí hru proti umělé inteligenci různých úrovní obtížnosti a možnost hraní dva na jednom počítači.
Hraje se jednoduše — vyberuješ sloupec a žeton padá dolů. Uživatelské rozhraní je sice spartánské, jak se na devadesátky sluší, ale funkční. Opravdu senzační to není. Grafika je barevná, ale nudná — deska vypadá jako nudný kus plastu, zvuky jsou minimální. To všechno sedí hře, která hraje na čistou logiku a nikoli na zábavné efekty. Problém je, že umělá inteligence, i na vyšších úrovních, není nijak skálopevná a často jde cestou nejbližšího získaného bodu místo dlouhodobé strategie.

V devadesátkách měl tenhle typ her svůj smysl — byly to tréninkové hry na přestávku, když ses nudil. Connect Four má hloubku, kterou těmito hrami leckdo objevil. Dnes se hra zestárla značně, protože internet a aplikace na mobilu nabízejí tutéž věc s lepší grafikou a chytřejší AI. Alpha Four v3 už není konkurenceschopná ani jako nostalgie.

Zahrát si ji dnes stojí za to jen když tě zajímá, jak vypadaly počítačové adaptace klasických her před dvaceti lety. Není to zlé, jen to již smrt nudou neudrží. Pokud hledáš opravdu hratelné Connect Four z té doby, zkus spíš najít něco staršího — jednoduchější, a tedy bezprostřeďnější. Alpha Four v3 se snaží být sofistikovaná a padá mezi všechny židle.