Hindi pa naisasalin ang review na ito — ipinapakita ang orihinal (Čeština).
Když si pustíš Sunshine 2000 Simulator, čeká tě simulátor, který se tváří jako učební program, ale chová se jako hra. Není v tom nic divného — v devadesátkách podobné věci běžely ve školách i doma.

Jde o jednoduchou simulaci, kde staješ doživopis, odpovídáš na otázky a rozhoduješ se v situacích související s tím, jak by měl vypadat tvůj profesní život v novém tisíciletí. Hra je minimalistická — text, menu, nudé grafiky. Charm je v tom, jak si z let 1999–2000 vezeme představu budoucnosti: optimismus, věrnost korporátu, postupné zlepšování si pozice. Simulátor tě tlačí k tomu, abys se choval správně — vzdělávej se, pracuj, neinvestuj do glajchů.
Hratelnost je hlavně čtecí záležitost. Klikáš na volby, sleduješ, jak se mění tvoje statistiky, přečítáš si dialogy v angličtině nebo němčině. Chybí v tom hlubší dynamika — scénáře se opakují, rozhodnutí nemají opravdu razantní dopad, konec přichází poměrně rychle. Pro někoho to bude nudné, pro jiného právě tím kouzelné — je to připomínka času, kdy se do her nevkládala padesátihodinová kampaň, jen zkušenost na víkend.

Jako edukační pokus z přelomu dekád má Sunshine určitou historickou hodnotu. Ukazuje, jaké byly představy o práci a rodině v tu chvíli. Dnes je to retro kuriozita bez velkého zpětného odkazu.

Potěší tě ji spustit, když máš nostalgie na devadesátky a chceš vědet, jak se učilo pomocí počítače dřív. Na déle hráno to není — jednomu prostoupení trvá něco přes půlhodinku. Její místo je spíš v archivu než v seznamu her, kterou zapomeneš.