Sanctuary

Máš před sebou obrazovku plnou číslic, několik oken s tabulkami a pocit, že pokud si nebudeš dávat pozor, zhroutí se ti celý klášter během jediného hospodářského čtvrtletí. Sanctuary je simulátor řízení kláštera — ano, skutečně — který vyšel v roce 1989 a patří k těm podivným koutkům dobových počítačů, kdy si tvůrci netroufali dělat jen zábavné hry, ale zkoušeli cokoliv, co se dalo simulovat.

Vezmeš na sebe roli opata nebo představené a máš na starosti chod kláštera. Hospodaření s penězi, plánování staveb, péče o řeholníky, jejich vzdělávání, zdraví a náladu — vše přepočítáno na tabulky a procenta. Je to spíš tabulka než adventura. Cíl je jasný: klášter má fungovat bez deficitu, měl by být soběstačný a přitom plnit své duchovní poslání. Zvuk je minimální, grafika asketická a k ovládání ti stačí jediné tlačítko myši a klávesnice. Menu jsou postavená tak, aby se všechno vešlo na jednu obrazovku, kterou si můžeš nechat otevřenou po celou dobu hraní.

Hraní je disciplína. Nejde o to klikat na animace nebo řešit rébusy. Jde o čtení čísel a rozhodování, co postavit, koho najmout a jak dopadne příští zima. Chybou je, že hra není příliš průzračná v tom, co se vlastně děje — tabulky hlásí změny, ale příčiny nejsou vždycky jasné. Najímáš si řeholníky, kterých máš možná víc, než bys měl, a najednou ti jdou čísla dolů. Co se stalo? Není hned vidět. Tahle nejasnost dělá z hraní víc sázku než strategii.

Sanctuary nemá budoucnost. Už v té době patřila mezi okrajové tituly a dodnes ji hraje jen ten, kdo si pohrává s retro simulátory jako s kuriozitami. Neudrží tě grafika, hudba tě neuchvátí a mechanika ti záhy připadne repetitivní bez silnějšího ohlasu na tvoje rozhodnutí. Je to spíš edukativní experiment než hra.

Pokud hledáš středověkou ekonomickou simulaci, půjdeš dnes asi jinam. Ale právě ten podivný náboj, že se někdo v osmdesátých letech zabýval digitálním klášterem, má svou cenu. Je to jako koukat do starého katalogu nejbizarnějších myšlenek, které se kdy dostaly na disketu. Hraje se to v prohlížeči bez problémů, takže ho zkus aspoň na chvilku — jen aby ses zeptal sám sebe, proč to vlastně děláš.