Lone Wolf - The Mirror of Death

Když hodíš kostkou a ta ti právě sebrala postavu, máš jasno — tahle hra se se Shadowgatem měřit nebude. Lone Wolf z roku 1991 je počítačová adaptace známé britské série gamebooků, kde jsi hrdinou jménem Lone Wolf a tvoje rozhodnutí určují, jak příběh pokračuje. Na počítači to ale znamená čekání na načítání, menu psané v Helvetice a celek, který působí spíš jako digitalizovaný papír než jako skutečná hra.

Jde o meditativní záležitost. Číst text, rozhodovat se mezi možnostmi, sčítat hody a házet kostkou — to je celý princip. Hra tě vede tmavým světem s monstry, kouzelníky a postavami, které se tváří jako z fantasy příběhu šedesátých let. Není to akce a není to ani nic víc než čtení. Spíš dlouhé čekání na další obrazovku, další text, další součet schopností a štěstí.

Ovládání je primitivní — kurzorové klávesy, Enter na potvrzení. Grafika černobílá, občas barevnější prvek, kterých je minimum. Zvuk? Máš-li štěstí, pípnutí. Hratelnost tkví v tom, že nejsi pasivní — tvoje čísla a rozhodnutí mají váhu, ale zjistíš to až postupem času. Smrt tě čeká v každém kroku, někdy za tvoje selhání, někdy za zlomyslnost náhody.

V devadesátkách to byl pokus, jak dostat knižní látku na obrazovku, aniž by to bylo nudné. Nic víc z toho nebylo. Hra nedělá nic, co by kostka a papír neuměly lépe — přesunula jen nudné čekání z ruky na klik.

Dnes po ní sáhneš jen z nostalgie nebo z cílené zvědavosti, jak se hraní digitalizovalo. Není pro nikoho, kdo chce rychlost, zvuk nebo grafiku. Je právě pro toho, kdo chce vyzkoušet, jaké to bylo hrát na počítači něco, co jinak bylo knihou v kapse. Spíš artefakt než zábava.