Labyrinth of Light

Když si při startu hry zobrazí černá obrazovka a pak se mihne něco jako menu, víš, že čekaš na něco v pohodě zvláštního. Labyrinth of Light z roku 1994 je ta nejasnější část počítačové historie — autorita není podepsána, příběh nejasný, ale hra tam je a chce se hrát.

Jedná se o point-and-click adventure v tradici Lucasarts či Sierra, kde se pohybuješ po statických obrazovkách a sbíráš věci, které potřebuješ k řešení pustoryland logiky. Zasazení připomíná fantasy, něco se děje v nějakém světě plném tajemství a světelných efektů — název to prozrazuje. Cíl je jasný jako voda: postoupit z jedné lokace do druhé, vyřešit místní puzzle a doufat, že to vede někam, kde má smysl.

Hraje se to myší, klikáš na věci, čteš vzkazy a přemýšlíš, proč si máš sebrat mrtvou myš vedle jedlího žáby. Grafika používá 256 barev, což byl standard doby, ale něco tu voní archa, jako by se předělávala starší věc nebo byla vzniklá v domácí dílně. Animace nejsou výrazné, zvuk je chudý, ale ne neexistující. Podstatou je logika a trpělivost — pokud chybí intuice, zůstaneš stát příliš dlouho.

V devadesátkách byla taková hra rarita. Nejsou tu slavné postavy, nema to rozpočet na detaily a hlasové záznamy. Zato vydrží v paměti právě proto, že si jí do sebe musíš naopak nacpat — není ti nic podáváno na stříbrném podnose. Logika puzzlů je místy podivná, místy vcelku zábavná. Zestárla hlavně tichem — nikdo o ní neví, nikdo ji nenostalgie nedal do popředí retro kanálu.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči znamená cestování zpátky do chvíle, kdy adventure nebyl žánr pro desítky milionů hráčů, ale spíše tajný tip na fóru. Pokud máš rád ticho, temno a nutnost přemýšlet bez tutoriálu, Labyrinth of Light stojí za pokus.