The Crusade

Takhle se nedá hrát — to byla moje první myšlenka poté, co jsem do Crusade vstoupil. Připravený jsem si být, že strategie z roku 1991 bude pomalá a složitá, jenže tohle byl titul na hranici toho, aby byl vůbec ovladatelný. Něco si s tím developer evidentně věděl, nebo to prostě vzdal.

Crusade je tahová strategie se středověkým vojenským tématem. Startuješ se své říše, sestavuješ armádu a pokouší se ovládnout mapu. Na papíře nic nového, ale tahový systém měl být ústupkem těm, co by real-time strategii v tak otrhaném GUI nezvládli. Cíl je nudný klasickým způsobem: zbav se soupeřů na mapě, sbírej zdroje, staví si budovy. Nic, co by tě přepadlo nadšením.

Ovládání je bolest. Texty jsou malé, navigace ujetá, a když si chceš vybrat jednotku nebo budovu, musíš absolvovat několik kliknutí přes menu, které vylézá pomalu jako starší pán z křesla. Ani klávesové zkratky nepomáhají — buď jich není, nebo je tak mimo systém, že je člověk najde jen náhodou. Samotné hraní pak znamená trčet v mapě, která tě dezorientuje, a koulet čísly, která se nikdy nezdají mít logiku.

Tahový systém měl být výhodou, jenže se tím hra na druhou stranu zvlhčila. Když čekáš, až se počítač rozhoduje, a přitom vůbec nevíš, co myslí, začneš se nudit. Bez aspoň základního náznaků, jaký bude jeho tah, je strategie spíš hádáním.

V roce 1991 byly návštěvníci herního světa nespokojení. Masters of Magic, Civilization I, i méně známé tituly nabízely víc než tento text. Crusade se ztratil v záplavě lepších alternativ a slušně tak. Dnes si ji vezmeš pouze z čisté zvědavosti, jak základ strategie vypadal, když se dělal ještě všecko ručně, bez aspoň snesitelné UI.

Hratelná v prohlížeči, ale ne k tomu, aby tě chytila za srdce. Spíš výukový pokus, který se nezdařil. Chceš-li tahovou strategii z devadesátek, skočíš raději na cokoli starého, co má nějakou logiku. Tohle je jen případ, kdy se čas nezastavil zase tak na dobrém místě.