Awe-Chasm

Kdyby někdo řekl, že existuje hra z roku 1991, kterou dnes skoro nikdo nezná, přestože jde o poctivý platformer se zvláštním nádechem, asi bych neveril. Awe-Chasm je přesně takový tichý počin — skromný, bezejmenný výrobce na MS-DOSu, kterému se příliš nedostalo pozornosti.

Jde o jednoduché věci: v barevném světě dlaždic a bláznivých nepřátel se pohybuješ dolů. Není tu dlouhý příběh ani cinematika. Prostě skoky, sbírání věcí a snaha dostat se níž a níž, aniž bys narazil na cosi zuřivého. Nápad není originální — podobných her bylo v tomto období tucet. Ale Awe-Chasm má něco zvláštního v tom, jak se chová pod rukama. Pohyb není cristallový ani líný, ale někde uprostřed — jako by se postava rozhodovala, zda se zaměří na čemuž-koli, nebo se jen tak tak zmítá v poli.

Ovládání funguje bez mrmotu. Kurzorové klávesy, hop a jde se. Příliš se neudeláš, příliš se neupadneš. Grafy jsou prosté, barvy teplé a neunavující — spíš si říkáš, že je to hezké, než aby tě utahlo do vyprahlého pixelového pekla. Zvuky? Pípání jako z kapesního kalkulátoru. Nic zvláštního, ale pokud ti vadily zvuky jako ořích, tak tohle tě neudrží při lajně.

V devadesátkách tohle byla cesta, jak si užít chvíli. Postupy níž a níž, bez stresu, bez pointy. Hra nikdy nezačne křičet, aby jsi nespěchal. Nikdy nezačne tě mučit, aby jsi si koupil v obchodě návod. Je to prostě hra — jeden z tisíců titulů, který zapadl, protože se neuměl prosadit a neměl koho by si jej vytáhl z hromady.

Dnes, když si ji spustíš v emulátoru, pocítíš tu zvláštní tíhu času. Není to zlé. Není to geniální. Je to zkrátka starý DOS program, který se snažil. Na chvilku klidu u starého monochromu? Proč ne. Na epické chvíle? Radši ne.