Recenzia zatiaľ nie je preložená — zobrazujeme pôvodné znenie (Čeština).
Někdy se pod nevinným názvem schovává něco, co tě překvapí. Winter Demo z roku 1996 není obyčejným demem — je to spíš experimentální kusek, který si nedá servítku. Vymyšlené čtyřiačtyřicetníkem, který by si dnes asi zakrýval obličej, ale v devadesátkách byla taková rozvernost na internetu normální věc.
Jde o krátkou interaktivní podívanici spíš než o hru v klasickém slova smyslu. Běží na DOSu, má primitivní grafiku, a střed jejího zájmu je vcelku jednoznačný — ne že by někdy hru skrývala. Je to spíš otázka, co ses očekával od něčeho nazvaného takto a vydaného v té době. Autorské ambice sahují na úroveň škrábnutí do písčku s klackem.
Hraní spočívá v tom, že se pohybuješ po obrazovce a koukaš, co se na ní děje. Není tu nic, co bys musel řešit strategicky, žádné hádanky, žádný skill. Jde čistě o pasivní prohlížení s minimálními možnostmi interakce. Ovládání je primitivní — DOS je DOS, grafika vypadá, jak vypadala v polovině devadesátek, a zvuk ti bude lékat spíš než bavit.
Dnes se na to kouká jako na kuriozitu, artefakt doby, kdy internet ještě neuměl filtrovat. Nebyla to hra, která by něco změnila, ani kterou by si někdo pamatoval kvůli hratelnosti. Ale právě proto má určitou historickou hodnotu — ukazuje, jaké hlouposti se daly na počítač sehnat v padesáti kilobajtových demoech.
Komu by dnešní hraní sedlo? Sběračům kuriozit a historikům internetové kultury z devadesátek. Každému dalšímu doporučuju spíš ostatní oldschoolové kousky, které měly aspoň základní zábavní obsah. Tuhle si můžeš pustit v DOSboxu, abyste s kamarádem měli o čem se smát, ale jinak to není čtyřicet minut tvého času.
old