Gazza II

Když jsem se poprvé podíval na ikonu Gazzy II, čekal jsem sim s důležitostí, ne s pocitem, že se chystám hrát velmi zvláštní hybrid. Tato strategie z roku 1991 totiž není jen fotbalová simulace — je to kancelářský manažerský simulátor s fotbalem jako průvodním jevem.

Jde o manažerskou hru, kde řídíš klub a rozhodují se při něm vlastně všechno: rozpočet, nákup hráčů, jejich tréninky, zdraví, morálka. Zápasy se odehrávají na písmenkovém hřišti, kde si šachtuješ jednotlivce do útoku nebo obrany pomocí jednoduchého menu. Vlastně ani nevidíš fotbal jako grafiku — vidíš tabulky, počty, čísla. Není to hra pro impatientní lidi.

Hraní je pomalé a vyžaduje strpení. Každé rozhodnutí se promítá do statistik, každá sezona je maratón administrativy. Budeš spravovat finance, dělat smlouvy s hráči, řešit zranění, analyzovat taktiku. Je to oběť na oltáři autenticity — pokud tě zajímá fotbal jako počty a logika, ne jako hra s vizuálním zážitkem, Gazza II ti to dá. Pokud čekáš videohru, budou ti bez konce chybět dynamika a barvy.

V devadesátkách to bylo průkopnické. Počítače nezvládly realtime 3D, takže tablo-ové rozhraní bylo jedinou cestou, jak něco takového vytvořit. Dnes se těm hrám říká klasika, ale upřímně — už to není ani vtipné sledovat. Režie je tlapanice, tempo je jako dýchání umírajícího člověka.

Zahrát si ji v prohlížeči má smysl jedině ze historického zájmu nebo pokud tě baví čistě analytická stránka fotbalu. Nejsi tu pro zážitek, nejsi tu na relax. Jsi tu jako účetní s myší v ruce. Pokud tě to nabuzuje — hele, superb. Ostatním ji chladím.