Recenzia zatiaľ nie je preložená — zobrazujeme pôvodné znenie (Čeština).
Démon se mi snaží useknout hlavu a já tu stojím bez zbraně, jen s pěstmi. Tohle je DOOM, ale ještě ne ten DOOM, kterého znáš. Je to polotovar, něco mezi nápadem a finální hrou, a právě proto je fascinující.
Jde o ranou verzi legendární střílečky od id Software z roku 1993, kdy hra ještě nebyla vydaná pro veřejnost. Pohybuješ se v labyrintu starých objektů, střílíš do démonů a hledáš klíče. Tyhle prvky tam už všechny jsou. Chybí jim ale lesk a vášeň, kterou měla finální verze — je to jako koukat na skicu předtím, než ji umělec dotáhne do tehdy patřičné gotické podoby.
Hraje se to klasicky: klávesnice na pohyb, myš na střelbu. Příšery jsou méně rafinované než později, textury surovější, ale právě ta hrubost má svůj půvab. Není tam ještě tolik extravagance, všechno je přímočařejší. Zbraně fungují, zdraví padá stejně jako v konečné verzi, jen bez té sametové dokonalosti v ovládání, kterou si čtyřicátníci pamatují. Hraní je občas trochu syrové — chybí ti drobná vylepšení, která dělala tu legendární verzi skutečně návykovou.
Tahle alfa je zajímavá spíš pro archiváře než pro hráče. Ukázala, že základní myšlenka funguje, že démon není zase tak divný, když je před tebou aspoň metr od tvého nosu. Finální DOOM přišel o pár měsíců později a byl už úplně jinde — leštěnější, hlasitější, bezohlednější v dobrém smyslu.
Zahrát si ji v prohlížeči stojí za to, pokud tě zajímá, jak vznikaly věci, na které jsi zasvěceně koukal na počítačích devadesátek. Není to komplexní zážitek, ale je to zajímavá lekce z dějin, kterou můžeš prožít sám. Poznáš tam kostru slavné hry a porozumíš, proč se z ní později všichni zbláznili.