Buick Dimensions 1992 - DOS 3.5-Inch Version

Když jsem se v devadesátkách podíval na krabici s nápisem Buick Dimensions, čekal jsem racing simulátor. Místo toho jsem dostal věc, kterou se dal nazvat marketingový trik na disketu — interaktivní katalog jednoho z největších amerických automobilek zabalený do herního kabátu.

Jde v podstatě o 3D prohlížeč vozů Buick. Točíš si autem, zoomujšeš, koukaš na detaily, čteš specifikace. Software běží na DOS, grafika je polygonální, přesně jak se dělala počáteční 3D tahle vrcholná devadesátka. Nic extra, nic revolučního — ale na diskete se vešlo všechno, co bylo potřeba.

Ovládání je přímočaré. Myš, klávesnice, šipky, možnost rotovat vozem, přibližovat se, oddalovat. Žádné fyziky, žádné překážky, žádné závodění. Je to statické posezení s katalogem. Dneska by to byla webová aplikace spuštěná v prohlížeči — tenkrát to byla instalovatelná hra na disketu, kterou vám poslala automobilka. Marketing si najít cestu všude.

Být tohle vydáno později, v éře multimediálních encyklopedií na CD, možná bychom ho pamatovali líp. Ale na disketu formátu 3.5 palce? To byla vlastně docela chytrá distribuce. Pokud jste měli 386 nebo 486, měli jste hardware, který tohle bez problému utáhl. Výrobce neuvedl, ale typicky za tím stála samotná Buick nebo její americké oddělení marketingu.

Zestárlo to hrozně. Dnešní kec o autě se zhodí prostřednictvím videa, fotogalerie, konfigurátor na webu. Tady sis musel ten vůz fyzicky zatáhávat myší po obrazovce jako nějaký digitální model z plastelíny. Ale právě v tom je to zajímavé — ukazuje, jak firmám trvalo, než si uvědomily, že internet je lepší kanál.

Dneska na něj kouknout znamená vrátit se k nejjednoduššímu pojetí 3D na PC. Není to hra, není to zábava. Je to artefakt z doby, kdy se automobilky snažily vypadat moderně a skončily s disketu plnou statických modelů. Ale pokud tě zajímá, jak vzdálené byly myšlenky firem od reality — tohle je vydatný důkaz.