Torens van Hanoi (Dos versie, Nederlands)

Věž z Hanoje v DOSu. Přesně taková hra, jakou čekal každý, kdo si ji vypůjčil na diskete od kamaráda ve školce — jednoduchá, téměř nudná, ale pokud jsi měl osm let a chyběl ti počítač, hrál jsi ji stejně pořád.

Jde o digitální zpracování klasické logické hříčky: máš tři tyče, devět disků různých velikostí a musíš je přesunout z jedné tyče na druhou. Jedinou podmínkou je, že větší disk nikdy nemůže ležet na menším. Matematika jednoduché — ale dokonalá. Česká verze se jmenuje Věž, holandská, z níž pocházíme, se drží původnějšího názvu. Vzhledem k roku 2000 a DOSovskému prostředí si každý představí, co čeká: textová grafika, hraní pomocí číslic nebo šipek, bez efektů, bez músiky.

Hraje se to vlastně skrz hlavu. Klikneš na disk, vybereš si, kam chceš, a hra ti hned ukáže, jestli je ten tah legální. Žádné komplikace. Jednoduchost je ale dvojsečná — po pár minutách víš, co se dá dělat, a pak jde jen o to, jak rychle a efektivně se ti podaří disky přesunout. Počítač ti může ukázat optimální řešení, pokud se zaseknete. Nic moc, nic málo.

Na konci devadesátek a počátkem tisíciletí byla taková hra spíš učebním nástrojem nebo zábavou pro nudné školní chvíle, kdy učitel nechával spouštět počítač a třída si hrála, co se dalo. Torens van Hanoi ji dělá správně, bez předstírání. Není to hra, která by uměla vyprávět, překvapovat nebo vás přitahovat dramatickou zápletkou. Byla to a je to čistá logika v kódu.

Dnes? Když se na ni podíváš, evokuje spíš nostalgie na tyto jednoduché časy. Nenabízí nic, co bys nemohl hrát v kterémkoliv webovém editoru za pět minut, ale pokud tě zajímá, jak vypadala domácí příprava počítačů v Nizozemsku na začátku nového tisíciletí, tady je to. Bez fluflus, bez grafických výmyslů. Jen hádanka a její řešení.