Stryx

Když se seberou všechny pixely dohromady, vyjde z nich cosi, co připomíná ptáka. Stryx je počítačová arkáda z roku 1990, která se řadí mezi ty zapomenuté — ne proto, že by byla zlá, ale spíš proto, že přišla v chvíli, kdy už na ni nikdo nečekal. Plošinová skákačka na DOSu v éře, kdy se všichni koukal na VGA, Goblins a Lemmings.

Jde o jednoduchou věc: jsi ptákem (či něčím podobným), skáčeš po levelech a sbíráš věci. Cíl je přímočarý — dostat se na konec každé úrovně, přitom se vyhnout nepřátelům a padům. Grafika je tak minimalistická, jak jen DOS osmidesátých let dokázal. Barevné pixely, nějaké ty platformy, pár animací. Prostředí vypadá jako překřížená divočina s nahnutými architektonickými prvky — nebylo by divné, kdyby se v tom ztrácely i samy postavy.

Hrání se točí kolem časování a skoku. Chod je těkavý, odpověď pádu jasná — pokud se minut zabiješ, padáš dolů a třeba jsi mrtev. Je to v pořádku, v devadesátkách to byla norma. Problém je, že Stryx není obzvlášť vtáhavá — leveily se opakují, nepřátelé se chováním neliší, a celková progrese terče vyprázdnělá. Hra tě nechává v nejistotě, jestli vlastně dělá něco špatně, nebo jestli je to jen nudný design. Nejspíš obojí.

Historicky je Stryx čistá curiosita — příslušník rodiny her, které po sobě nezanechaly stopy v učebnicích ani v paměti. Nebyl to zásah, nebyla to inovace, nebyla to ani vydařená kopie leprší. Byla to jen další hra, která se ztratila v davu.

Dnes? Když chceš vyzkoušet, co se hrálo v počítačích, když jsi ještě nebyl narozen, najdeš Stryx někde v prohlížeči. Chvilka nostalgie, pár minut skákání, pak si uvědomíš, proč si ji nikdo nepamatuje. Není to špatně, ale to je přesně ten problém — není to ani dostatečně dobrě.