Skull Quest II - The Vortex

Padesát metrů pod zemí ti seřvou mozek a ani nevíš proč. Skull Quest II je to druhé vydání série, která se v devadesátkách brodila mezi čistě textovými adventurami a grafickými dungeony, a tenhle díl to řešil tak nějak na půl cesty — černobílá grafika, která se příliš nenamáhala, a příkazový řádek, do kterého ses musel sekat slova, aby vůbec chápal, co chceš.

Jde o klasický dungeon crawler s RPG prvky. Machrníš se skrz podzemní labyrint, sbíráš věci, řešíš jednoduché puzzle a střetáváš se s nestvůrami. Hra tě nutí psát příkazy typu „jdi na sever" nebo „vezmi skálu", což mělo za devadesátek románský nádech, teď to terčuje jako návštěva nemocnice — pomalé, únavné a bez emoce.

Hraní je poctivě odsekávací záležitost. Nemáš mapu, kterou by se ti vykreslila, takže si buď pamatuješ, kudy jsi šel, nebo se motáš zase a znovu stejnými místnostmi. Boj probíhá skrz menus, ne skrz rytmus — vybereš útok, hra ti dá číselné výsledky, a ty se snažíš pochopit, jestli ti zbývá zdraví. Není to zlé, ale je to okrajové — nikdy nevíš, jestli ses zlepšil, nebo jestli jsi jenom měl štěstí.

Zajímavé je, že Skull Quest II věřil na to, že hráči chápou a mají rádi popis místo zážitku. Hra ti vykládá, kde ses ocitl, a ty si to máš představit. Na papíře se to zdá hlubší než pár pixelů, jenže práce mozku se tu cítí spíš jako povinnost než jako zábava.

Dnes ji hrát? Jen když tě fascinují primitivní interpretace dungeon crawlerů nebo chceš vidět, kam směřovaly hry z tuhle éry. V prohlížeči si ji vezmeš spíš ze zvědavosti — aby sis ověřil, jak solidně to už bylo před třiceti lety — než abys v ní strávil víkend. Je to muzejní kousek, kterej si zasluhuje respekt za snahu, ale ne za výsledek.