Red Dwarf

Kosmická loď Red Dwarf letí ve vakuu už tři miliony let a posádka — to jest jeden člověk, Android, Kocour a Hologram — si pořád nemůže odpustit alespoň jeden problém. Fandům seriálu to byl jasnej sen, ale hra to brala jako průmyslový věc, kterou prostě vyklepou, protože licence se nedá vyhodit oknem.

Jde o pointandclickovou adventuru, jaké se v devadesátkách plodily jako houby po dešti. Procházíš různými místnostmi lodi, sbíráš předměty, řešíš jednoduché logické úkoly a snažíš se vrátit do civilizace. Prostředí odpovídá seriálu — hnusný design, pásy na zdech, všechno to vypadá jak zámejna z nejlevnějšího sci-fi katalogu. Ovládání je klasické — ukazuju myší, klikám, čekám, až se můj avatar dosype z jedné pozice na druhou.

Problém je v tom, že hra pokulhává za vtipem, který nese seriál. Dialogy padají plochě, hlasové linie by si zasloužily víc obsahu i lepší herecké práce. Logické hádanky nejsou špatné, ale nejsou ani elegantní — víc máš pocit, že jsi sražený na sílu přes jeden scénář do druhého. Grafika je pastelově nudná, skoro bolí v očích koukat se na ty bledé stěny a nudné barvy.

Na svůj čas to byla sonda pro fanatiky — něco navíc k oblíbenému seriálu, ne víc. Dnes to není důvod si ji vynášet na piedestal. Hra se snažila, ale spíš z povinnosti než z vášně. Pointandclicky z té doby měly často víc nápadu a lepší autorský rukopis.

Proč se na ni koukat dneska? Pokud jsi člověk, který Red Dwarf opravdu miloval a chce se koukat, jak se ho někdo pokusil zformátovat do adventury, pak jo. Jinak — existují lepší pointandclicky z той éry. Zbytečně si netrpěš.