MicroLeague Wrestling

Každý zápas v MicroLeague Wrestling záznamuje počítač, jako by se jednalo o skutečné televizní vysílání. Tahle myšlenka z roku 1989 byla frajerská, i když se to na obrazovce DOS projevilo spíš jako tabulka s čísly a čarami než jako nějaký zážitek.

Jde v podstatě o sportovní simulátor profesionálního wrestlingu, kterou můžeš hrát buď jako řídící (manažer zápasu) nebo jako jeho diváka. Vytvoříš si vlastní wrestlery, které pošleš do ring. V samotném zápasu pak člověk kouká, jak si dva soupěři hrají svou věc podle vlastností, kterými jsi je nastavil — síla, rychlost, chytrost. Ty sám v ring naskočit nemůžeš.

To je právě ten háček. Zatímco to zní jako zajímavá logistická loutkovací hra, realita je jiná. Zkrátka si nastavíš parametry a pak koukaš, jak se věci dějí samy. Příliš moc možností na interaktivní zábavu to nenabízí. Movesety nejsou nijak spektakulární, vizuálu k smíchu — tohle visí víc v oblasti abstraktní simulace než wrestling spektáklu. Být divákem vlastního nudného zápasu je podobně vzrušující, jako koukat na výkaz pokrytí fixem v kanceláři.

MicroLeague Wrestling se spíš předváděla jako počítačová věc na prodej: podívejte, co se dá dělat s daty, tabulkami, čísly. Wrestling byl nejspíš jenom záminka. V devadesátkách se podobný přístup víc osvědčoval právě v manažerských hrách — tam měl svůj elán. Tady se to cítí spíš jako školitel modelů, ne hra.

Stejně bychom na to koukat neměli hodě příliš. Jde o kousek počítačové historie, který patří spíš do archivu zajímavých pokusů než do playlistu „co musím zkusit". Těm skutečným wrestling fanům se to v tu dobu hodilo, ostatním by se to zdálo opravdu nudné — což to vlastně bylo.