Этот обзор ещё не переведён — показываем оригинал (Čeština).
Takhle vypadá hra, kterou dnes skoro nikdo nezná. E.S.S Mega z roku 1991 je obsluha počítače v nejčistší podobě — okénka, textové příkazy, seznamy objektů a tu a tam nějaký ten pixel art. Něco mezi adventure a simulátorem, kde se ti stará o věci, které bys raději řešit nemusel.

Máš před sebou futuristický systém, kterým se má dělat… no, vlastně není úplně jasné co. Hra není nijak zvlášť komunikativní ohledně toho, co od tebe chce. Objevuješ si věci po kliknutí, čteš pomocné texty a pomalu si buduješ představu o tom, jaká je vlastně situace. Nejedná se o hru s příběhem v tradičním slova smyslu, spíš o stavebnici pro generování scén a interakcí.
Hraní spočívá v klikání na prvky rozhraní a čtení odpovědí počítače. Grafika je minimalistická — tyhle pixely ti nic neříkají, pokud si je sám nevyložíš. Hra počítá s tím, že máš chuť experimentovat, čekat a trpělivě proklíkat se menu. Dnešní hráč by se nudil za minutu; zpátky v devadesátkách to byla zajímavá podivnost, která ukazovala, jak se dá hrát s počítačem zcela jinak. Řekl bych, že šlo o něco jako holicí strojek na myšlení — efektivní, ale ne zrovna příjemné.
E.S.S Mega nebyla průlomová, nebyla populární, ale měla svůj svět. Dnes je to zajímavé spíš z hlediska archeologie — jak vypadala experimentální tvorba pro DOS, když grafika nebyla prioritou a vše se točilo kolem textů a možností. Je to jako koukat na starý počítačový katalog s nabídkou, která už dávno vypršela.
Hraje se to v DOSBoxu nebo přes webový emulátor. Pokud tě zajímá, co všechno se dalo dělat na počítači, když se nevěřilo na příběhy a grafiku, je to zajímavé. Ale čekej, že větší část zážitku spočívá v tom pochopit, co se to vlastně děje, než v samotné zábavě.