Caddiehack

Golfový simulátor z roku 1994, který si v padesátileté mysli pamatuju především proto, že první den jsem nezjistil, jak se má vůbec hrát. Menu bylo nějaké, zvuky nějaké, ale pak jsi se ocitl na fairwayi a nevěděl jsi, co s tím. To je občas příjemná vlastnost starých her — nutí tě koukat se do návodu. Tentokrát stálo za to.

Jde o klasický golfový simulátor v 3D perspektivě, kde zkoušíš dostat míček z různých pozic na green a do jamky v minimálním počtu tahů. Hra není závod, ale puzzle se zemí, větrů a výborem palice. Naházíš míček, čekáš, jak si pada dolů, a učíš se rytmus pro správný swing. Pro dobu vzniku je grafika poctivá — nejde o nějaký pseudorealistický blahobyt, ale jednoduché 3D s přehledem, který v tom orientaci drží.

Ovládání je klasické — nastavíš sílu a úhel, pak stisku tlačítka načasúješ v momentě, kdy se spojnice na „síle" dostane na správné místo. Je to starý školitel reflexů. Chvíli trvá, než si zvykneš, potom je to rutina. Hra tě nezavrhuje za chybu, jen ti dá vědět, že jsi minul a pokusit se znova. Nemá dramatu, nemá časového limitu — čistý golf v mikro-rozměru.

Caddiehack není revolucí, ale stojí jako solidní představitel hry, která se věnuje jen sobě. V devadesátkách se takové věci dělaly bez tíchy přemýšlení — simulátor, třeba golf. Nebyl jsi nucen sbírat koiny či zachraňovat princeznu, jen jsi hrál golf. Pár levelů na tebe čeká, grafika je čitelná, a když si zvykneš na timing, tak tě to chytne.

Dnes tuto hru najdeš v emulátoru s jedním klikem, a pokud tě golf zajímá nebo zrovna hledáš něco bez spěchu, co tě nenuče, jak si mám vždycky hrát, tak to není špatná volba. Není to Civilizace, ale byla doba, kdy byl golf na disketě důvod k radosti. Podivuhodné, jak tohle trvalo — a jak málo se to změnilo.