Boulderoid

Když se na obrazovce objevily kouličky padající do spirály, věděl jsem, že dalších dvacet minut je pryč. Boulderoid je klonování Ballistics ze SuperBreakOutu a podobných her, kterými se v devadesátkách plnily disky s freeware i shareware softwarem. Jednoduchá, adiktivní, zadarmo — přesně to, co si člověk stáhnul přes modem a pak si na to nestěžoval.

Jde o logickou arkádu na principu Match-3 či odsivačů. Kuličky padají dolů a ty je ničíš tím, že k sobě přiblížíš stejné barvy. Skládá se to v řetězce, řetězce se různě chují podle toho, jak na ně padají další kouličky. Cíl je banální — co nejdéle vydržet, než si kouličky sjedou až na dno. Žádné úrovně, žádný příběh, žádné menu s dvaceti volbami. Stiskneš start a hraješ.

Ovládání je prapůvodní — myška nebo směrové klávesy, aby sis kuličky umisťoval do správné pozice. Tempo padání se postupně zrychluje, což je klasický trik, jak simulovat zvyšující se obtížnost bez toho, aby se muselo vyvíjet cokoliv. Fyzika je základní, grafika minimalistická — bílé čáry na černém pozadí, nic víc. Sound? Klikáni kuliček a zřejmě pár zvuků při eliminaci. Nic, co by ti ujelo v uchu, ale taky nic irituujícího.

Boulderoid je přesně taková hra, kterou si vezmeš, když chceš deset minut něco hrát bez přemýšlení. Nebavit tě to nebude, ale ani tě neunesní. V polovině devadesátek to byla solidní výplň na diskete, dnes je to spíš relikt doby, kdy takové věci měly stejné oprávnění existovat jako cokoli jiného. Grafiku si nikomu nechválil, ale hra funguje a to bylo dostatečné.

Má svůj půvab — ne pro nějakou revoluci v mechanikách, ale pro přímočarou čistotu. Nebude ti chybět žádné vysvětlování, nebude ti nic zbytečně překážet. Pokud si chceš zahrát něco, co nezabere tvůj mozek, ale přesně natolik ho zabere, aby jsi nevnímal kolem sebe nic, Boulderoid to splní. V prohlížeči se spustí bez ústupů — právě tak, jak to mělo být."