The Soaring Simulator

Letět bez motoru — to je zázrak. Nebo aspoň zdání zázraku, když se ti podaří v devadesátkách nasednout do virtuálního kluzáku a nechat se nést vzduchovými proudy. The Soaring Simulator je přesně to, co název slibuje: simulátor bezmotorového létání, hra pro ty, kterým nestačí hrát na pilota, když na to mohou přijít vědecky.

Jde o simulátor termálního létání — máš kluzák a musíš najít tzv. termy, silné proudy vzduchu, které tě nadnášejí výš a výš. Bez nich se budeš pouze snášet k zemi. Hra je založená na fyzice odporu vzduchu, vztlaku a gravitace, a to není žádná zábava pro ty, kteří chtějí jen zběsile střílet nebo bít. Tady jde o čtení krajiny, hledání známek vzduchu — změn v povrchu, chování ptáků, slunečního žáru — a učení se jej využívat. Je to meditativní až nudné, ale zároveň hypnotizující.

Grafika je elementární, jak se na MS-DOS sluší a patří. Terén pod sebou se tvářit jako terén, obloha je obloha, a na displeji vidíš potřebné údaje o výšce, rychlosti a směru. Ovládání je přesné, ale pomalé — ne každý to ocení. Fyzika se chová věrohodně, a to je zároveň problém: hra není rychlá, není akční, není spektakulární.

The Soaring Simulator byla nišové zařízení i v devadesátkách, kdy si ji mohli zahrát skauti a nadšenci. Dnes je to spíše kuriozita, která ukazuje, jak hluboko do reality mohly simulace jít, když o tom tvůrci měli opravdu chuť. Oproti povinným akcím a střílečkám to bylo chladné, intelektuální, takřka vědecké.

Pokud si chceš dnes vyzkoušet, jak se létá bez motoru, bez nářadí a bez dramatiky — pokud tě baví tichá koncentrace a malá gesta, kterými se zvítězí — je The Soaring Simulator stále originální. Neočekávej adrenalin ani příběh. Očekávej ticho, oblohu a pomalý pocit triumfu, když se ti podaří stoupat namísto padat.