Devastator

Devastator vás nenajde na seznamu nejtitulnějších počítačových her, a není to ani škoda. Tato arkádní střílečka z roku 1984 je přesně tím, co byste čekali od doby, kdy se hrály hry na počítačích se zeleným displejem a zvukem jako od zubního lékaře – prostá, přímá a neobyčejně frustrující.

Sedíte v tanku nebo v nějakém vozidlu (autor si s pojmenováním moc hlavn nezlomil hlavu) a jednotvárně sbíráte munici a palivo, zatímco po obrazovce vás pronásledují stejné nepřátelské jednotky v různých barvách. Cíl? Přežít vlnu za vlnou stále horších a rychlejších útočníků. Nic víc, nic míň. Není tu příběh, není tu mapu. Jen vy, kterých pět životů a nekončící proud barev na černém pozadí.

Hra vás ovládá pomocí čtyř směrů a palby – to je vše, co dostanete. Hratelnost je tuhá, akorát jak má být arkáda, jenže bez elegance. Pohyb vašeho vozidla se chová, jako by měl tělo ze sádry, střelba je pomalá a impotentní, a nepřátelé jsou hloupí, ale zuřiví. Čekáte, až vám dojde trpělivost dřív, než vám dojde zdraví. Všechno se děje na jedné obrazovce, která se nikdy neposune, jen se stále znovu a znovu plní těmi stejnými věcmi.

Devastator je typickým příkladem toho, co se stal z her v polovině osmdesátek – snahou něco rychle slozit a prodat. Bez vynalézavosti, bez obsahu, bez hlubší mechaniky. V době, kdy Robotron a Centipede už vytvořily klasické standardy arkád, toto vůbec nestálo za pozornost. Dneska to už vypadá jako počítačová mumie.

Pokud jste masochista, který se chce podívat, jak vypadala nejnižší meta arkádních her na PC devadesátek, tady ji máte. Ostatním doporučím raději něco s vymyšleným nápadem, i když je staré třicet let déle.