Această recenzie nu este încă tradusă — afișăm originalul (Čeština).
Chaos IV patří k těm hrám, které si člověk vůbec nepamatuje, a když se na ně zarazí v archivech, chvíli mu trvá, než si uvědomí, že je vůbec hrál. Nejde o nulu, ale o průměr ze šedých devadesátek, kdy se na DOS-ku toho valilo víc, než stihl kdokoliv zahrát.

Jde o taktickou hru s prvky real-time, kde se pohybuješ jednotkami po prostředí a snaží se plnit různé mise. Chaos IV se pohybuje někde mezi strategií a akcí, přesněji řečeno se motá mezi nimi bez toho, aby opravdu ovládl jedno nebo druhé. Mapky jsou těmavé, UI je oklepený, a když se o to pokusíš, tak aby sis vybavil, co se vlastně děje, chvíli ti to trvá.
Ovládání je myší, což bylo v tu dobu docela běžné, ale řešení není moc intuitivní. Jednotky se pohybují pomalu, kamery je těžké nasměrovat správně, a někdy vůbec není jasné, co se stane, když klikneš na to nebo ono políčko. Není to špatné ve smyslu „nedá se to hrát", ale spíš nudné — jak by to mělo být zajímavé, když se cítíš, že bojuješ s rozhraním, ne se soupeřem.

Chaos IV je takový ten titul, který si vzal něco z režimu v modul bez toho, aby z toho něco doopravdy vyšlo. Nebyl by problém, kdyby to aspoň vypadalo zajímavě nebo aby hrál nějakou zvědavost, ale tady se jen sedíš a čekáš, až se něco stane.

Dnes už pro ní není vlastně důvod si ji dávat. Existují desítky lepších taktických her z té doby, které se hrají snáz a zábavněji. Chaos IV má svůj nostalgie faktor přesně nula.