Această recenzie nu este încă tradusă — afișăm originalul (Čeština).
Hele, někdo tady měl fakt podivnou představu o tom, co je zábava. Battune Goes on Safari z roku 1989 je jeden z těch titulů, o kterých by se mělo mlčet, ale který si zaslouží aspoň poznámku — jednak proto, aby věděl každý, co vůbec existuje, jednak aby ocení, jak daleko jsme se posunuli.
Jde o dost zmatený mix, kde se snažíš navigovat nějakou zvířenou postavou (Battune) africkou savanu a plnit úkoly. Hra je na hraně mezi adventure a exploračním simulátorem, ale rozhodně to není ani jedno. Míchá to strategie, drobné logické úkoly a grafiku, která vypadá, jako by ji kreslil člověk s tuhou pro tužku a bez zájmu doličit detaily. Celé se to odehrává z odshora a bez jakékoli zpětné vazby, kterou bys potřeboval k tomu, aby sis byl jistý, co se vlastně děje.
Hraní je frustrace čistá. Ovládání selhává v tu chvíli, kdy ho potřebuješ — pohyb postavy se chová nepředvídatelně, klikání na objekty vypadá jako střelba do tmy. Jelikož hra nekomunikuje, co je a není interaktivní, strávíš polovinu času jen pokusem a omylem. Nechybí ani povinná, neúnosně pomalá animace. A aby to nebylo málo, zvuky jsou buď neexistující, nebo tak jednoduché, že by se za ně průměrný programátor z roku 2005 stydět neměl.
V kontextu přelomu 80. a 90. let šlo zřejmě o pokus přijít s něčím originálním — adventurou se zvířecím hrdincem v exotickém prostředí. Jenže tvůrcům chyběly jak dovednosti, tak prostředky, aby to dotáhli. Hra zestárla tak, že už není ani zajímavým archeologickým nálezem — je to prostě neherní nuda.
Dnes by si ji měl zahrát jen ten, koho zajímá, jak to vypadalo na samém dnešku evolution počítačových her. Nebo někdo, kdo chce vědět, co všechno si herní průmysl odpustil, aby vůbec existoval. V prohlížeči ji otevřeš hlavně z čisté zvědavosti, ale na víc než pět minut ti to nevydrží.
old