Jara-Tava: The Isle Of Fire

Když se spustí, na vás padne barva jako z duhy po každé padesáté hře z novinky. Jara-Tava je starý poklad z roku 1990, který by si dnes všichtle vůbec všimly. Počítač sám o sobě—grafika z počátku devadesátek, která dýchá duší těch časů, kdy jsme byli rádi, že máme barevné pixely vůbec.

Jde o adventuru na průzkum ostrova, kde se motáte mezi místnostmi a sbíráte věci. Hra vás nemusí explicitně říci cíl, ale víte, že něco hledáte, a postupně se propracováváte skrze prostředí. Je to klasika přímo z doby, kdy textovky ustupovaly grafickým, ale pořád jste si museli přečíst horu anglického textu a vydedukovat, co sakra dělat dál.

Ovládání je přátelské podle dnešního měřítka—klikáte, sbíráte, zkoušíte kombinace věcí. Bez tutoriálu, bez tlachání. Chcete se podívat kamkoli, pokud vás tam cesta vede. Někdy to frustruje, protože si nejste jisti, jestli máte správný předmět nebo jestli prostě postrádáte logiku puzzle. Zestárlo to způsobem, kdy si zvykáete na to, že hra vám neřekne, co chybí.

Pamatujeme si ji proto, že byla kuriózní—malá, neznámá, ale upřímná. V devadesátkách bylo takových her stovky, mají stejné DNA jako Monkey Island, ale bez rozpočtu na humor a známé postavy. Právě tahle nejmenší jiskra je občas zajímavější než blesk.

Dnes si ji zahrajete v prohlížeči a uvidíte, jak se hrály hry předtím, než je designeři přesvědčili, že byste měli pořád vědět, co dělat. To samé vám bude zdát volné a trochu strastiplné zároveň.