Elevator

Výtah se zavírá, dveře pískají, ty stojíš v temné chodbě a nemáš ponětí, kam jít. Elevator z roku 1986 je typ adventury, kterou spíš prozkoumáváš než hraješ — je to místnost za místností, dveře za dveřmi, a člověk se musí naučit dělat věci v přesném pořadí nebo se zasekne.

Jde o textově-grafickou adventuru na PC, která se odehrává v budově plné místností, předmětů a logických hádanek. Cíl je prostý: dostat se z tohohle labyrintu ven. Nebylo by to nic složitého, kdyby tam nebyli číšníci, číšnice a další postavy, které tě ignorují nebo aktivně brání v tom, co chceš dělat. Hra funguje na klasické zeměpisnosti — znáš-li správnou cestu a víš-li, co si vzít a v jakém pořadí, proklikneš se bez problémů.

Ovládání je přesně takové, jaké jste očekávali od adventury osmdesátých let. Příkazy typu JDI, VEZMI, POUŽIJ, ty se zapisují přes klávesnici nebo vybírají z menu. Grafika je primitivní i pro dobu — spíš než aby ti pomáhala orientovat se, tak tě často mate. Bez popisu v textu nevíš, kam dál, a selhává kombinace slova a obrázku. Hraní Elevatoru znamená zkoušet všechno se vším, pamatovat si, co kde je, a být připraven na to, že i banální akce vyžaduje přesný postup.

Elevator patří k těm hrám, které se hrály s notebookem vedle, kde jsi si poznamenával pozice, NPC a co konkrétně fungovalo. Dnes na to nemáme čas a chuť. Hra nepřinesla do žánru nic nového — byla to průměrná logická puzzle obalená v průměrné grafice a průměrném storytellingu. Mechanicky je zajímavá jen pro ty, které baví čistý problém bez příběhu.

Zkoušet si ji dnes můžeš, ale počítej s dlouhými chvílemi, kdy si sednout k něčemu jinému. Elevator si zaslouží pozornost spíš jako artefakt doby než jako zábava. Má své kouzlo právě v tom, jak moc je nudný a nepříjemný — jako kterýkoli skutečný výtah v padesátipodlažní budově.