Bob Morane - Jungle 1

Jungle 1 je to, co zbyde, když si vezmeš francouzský komiks a pokusíš se ho vtěsnout do diskety. Bob Morane, ten novinář a cestovatel v jedné osobě, si tu místo papíru a tužky vezme počítač a vydá se do džungle hledat poklad. Rok 1987, MS-DOS, a celkový dojem člověka, který vidí, jak se grafika chvěje v rozlišení, na které jste zapomněli.

Jde o adventuru v klasickém pojetí — máš obrazovku se scénou, pár možností, co dělat, a musíš skládat puzzle z věcí, které sebezeš. Nenajdeš tu animace, která by ti vyskočila do obličeje; místo toho si představuješ děj podle textu a kreseb, které vypadají, jako by je někdo kreslil na palubě lodi během bouře. Ovládáš se příkazy psanými do řádku. Vezmeš to, podíváš se na to, mluvíš s někým, pokračuješ dál. Klasika žánru z doby, kdy se adventury stejně nehrály, ale četly.

Co funguje, je pocit průzkumu a té starší logiky, kterou si nemůžeš kouknout na internet. Buď chytrý, sbírej věci, kombinuj je — nebo zůstaneš stát. Grafika je primitivní, zvuk je skoro neexistující, a po chvíli si uvědomíš, že tu nejde o grafické efekty, ale o tom, aby tvoje hlava pracovala. To má svojí čar — třeba proto, že jiný způsob hraní prostě neexistoval a ty si jej ani nemohl představit.

Jenže zestárlo to špatně. Ne fyzicky, ale jako zážitek. Bez průvodce se lehko zasekneša logika některých řešení je postavena na tom, že máš představivost sedmdesátileté tety a věříš, že věc s věcí má být zkombinována proto, že se sama chcí. Teď už to není tajemství — je to jen frustrace.

Pokud tě retro adventury lákají a máš trpělivost číst texty bez obrázků a myslít v lineárním čase, Bob Morane — Jungle 1 je starý známý. Není to nejhorší, co jste mohli zahrát na počítači v osmdesátkách, ale už taky ne nejlepší. Zkus to v prohlížeči jako kuriozitu, ne jako zábavu. Vzpomínka na dobu, kdy byly počítače jen dopravci příběhů, ne jejich režiséry.