삼국지 4 파워업키트

Když jsem poprvé viděl herní obrazovku plnou čínských znaků a seznamy desítek historických postav, věděl jsem, že mám co do činění s něčím ambiciózním. Romance of the Three Kingdoms IV: Power Up Kit je strategie z počátku devadesátek, která se nestydí být strašně složitá a japonská až do dřeně.

Jde o tahový vojensko-politický simulátor zasazený do období tří říší v Číně. Hraješ za jednoho z vojevůdců, stavíš města, verbuješ generály, uzavíráš spojenectví a vedeš bitvy. Ambice je největší předností hry — můžeš hrát dlouhé kampaně, plnit dynastické cíle a manévrovat v síti intrik. Desítky postav s vlastními charakteristikami a věrností, mapy rozdělené na území, ekonomika založená na obilí a penězích. Na papíře to zní jako sen stratéga.

Realita je méně slavná. Ovládání je spíš pracné než užitečné — dosové rozhraní s nabídkami a podnabídkami ti zabere čtvrtinu času, který bys měl strávit vymýšlením taktiky. Bitvy neprobíhají v reálném čase, ale jako abstraktní výsledky — zadáš příkazy generálům a hra je vyřeší někde za scénou. Grafika je minimalistická. Číst přehledy jednotlivých měst a jejich produkce je jako překopávat účetní spisy v Excelu z roku 1987.

Ale právě tady to začíná. Pro své vrstvení a neústupnost si ji část hráčů cenila. Nebyla to hra pro všechny — byla to výzva pro ty, kdo si chtěli strategii doopravdy hrát, ne ji jen zažívat. Pokud tě bavilo modelovat ekonomiku, počítat vojáky a čekat, až generálové poslechnou rozkazy, pak Power Up Kit nabízel na tehdejší dobu překvapivě bohatý sandbox.

Dnes to vidím jinak než tehdy. Hra zestárla špatně — nejen graficky, ale i v tempu a dostupnosti informací. Modernější díly této série řeší ovládání lépe. Pokud si ji chceš zahrát dnes, budeš muset být trpělivý a přijmout, že intuitivnost není silnou stránkou devadesátkové japonské strategie. Ale jestli tě historie, taktika a čísla baví a máš čas, leží tu hra s hloubkou, kterou mnoho moderních titulů postrádá.