Hellfire Zone

Když se po devadesáti minutách hry vrátíš na start a vyčítáš si, že jsi tři čtvrtiny času strávil čekáním na načtení další obrazovky, víš, že něco není v pořádku. Hellfire Zone je arkádová střílečka z poloviny devadesátek, která tě postaví do kokpitu letadla a pošle do divoké přestřelky s nekonečným proudem nepřátel.

Jde o tradiční vertikální scroller, jaké se rodily v osmdesátkách jako houby po dešti. Letíš nahoru, střílíš všechno, co se pohybuje, sbíráš power-upy rozeseté po obrazovce a snažíš se přežít vlnu za vlnou strojů, raket a explozí. Nic nového. Název slibuje palbu a plameny z bezpečí vlastního stroje a toho se hra drží.

Problém je v technickém provedení. Grafika problém není — prostá, barvy trochu vybledlé, ale co čekáš od DOSu? Překážkou je animace. Jednotlivé obrazovky se načítají s takovým zpožděním, že máš dojem, jako by mezi tebou a děním na obrazovce byla vrstva medu. Střílíš se svým letadlem a pak čekáš, až se nepřítel vůbec objeví. Načasování je úplně rozbité. Po chvíli si zvykneš, ale vždycky to zůstane podivně trpké.

V rukou to působí jako polotovar, kterému chybí doladění. Ovládání je základní — pohyb a palba — ale chybí mu razance klasik jako Tyrian nebo Life Force. Hra nikdy nesplní svůj záměr dodat ti adrenalin a postupně tiše usne.

Hellfire Zone je pokus, který stojí za to si v emulátoru pustit právě jednou, spíš ze zvědavosti než z nadšení. Devadesátky byly plné takových volných střel — projektů, které měly nápady, ale chyběla jim síla v rukou. Dnes už na ni není čas.