Dummy Duck 3

Kachna, která neví, co dělá. Přesně to je Dummy Duck 3 — a myslím to doslova. Díváš se na obrazovku s ptákem, který očividně nedostal instrukce, a divíš se, jestli jsi spustil správný soubor .exe.

Čeká tě postřehová hra z poloviny devadesátek v nízkém rozlišení a s jednodušší výbavou, než bylo tehdy u DOS her běžné. Tvým úkolem je navádět, chytat nebo ovládat danou kachnu přes různé scenérie — detaily se mi ztratily v čase, protože hra si evidentně myslela, že je zajímavější, než ve skutečnosti je. Jednoduché ovládání, jednoduchá grafika, jednoduchý koncept. Přesně to, co se v devadesátkách dalo pořídit za pár korun na bazaru.

Hraní je hlavně otázkou trpělivosti. Kachna se chová nepředvídatelně (nebo to tak aspoň vypadá), počítač není nejrychlejší a celkově cítíš, že tohle není hra, která by stála o tvůj čas. Chybí dynamika, chybí tempo, chybí i jasné pochopení toho, co se vlastně děje. Grafika je funkční, zvuky tam jsou, ale celé to dýchá pocitem, že se tu někdo pokusil vytvořit něco zábavného a mírně selhal.

Dummy Duck 3 není propadák, ale ani nic pozoruhodného. Existuje především jako artefakt doby — důkaz, že ne všechno z devadesátek si zaslouží připomínku. Pokud jsi fanda zvláštních nebo zapomenutých her, najdeš tu zajímavý poměr snahy a výsledku. Pokud chceš jednoduše hrát něco zábavného, jsou tisíce lepších voleb.

Zahrát bys ji měl v emulátoru v případě, že tě zajímají chyby v designu, nebo prostě z nostalgie za časem, kdy se každá hra přijímala bez mrknutí oka. Staré dosové hry se bez problémů spustí přes webový emulátor — a Dummy Duck 3 se ti otevře jako každá jiná dávno zapomenutá věc.