Troika

Máš tři barevné hranoly, kterým se říká troiky, a tvůj úkol je prostý — posunout je na správné místo. Zní to jako dětská legrace, jenže pak si na tom vylámeš zuby. Troika je skromný hlavolam z počátku devadesátek, na který si dnes skoro nikdo nevzpomene, přestože právě v takových hrách se skrývá nadčasová pointa.

Jde o logickou skládačku v duchu klasik jako Sokoban, jenom místo beden posouváš trojboké hranoly po herní desce. Každá úroveň ti dá několik prvků a jednoduché pravidlo — dostat je do cílové pozice. Jen co si řekneš, že to bude hračka, narazíš na úroveň, kde je prostoru poskrovnu a pohyby troik se navzájem blokují. Počet tahů omezený není, takže nejde o limit tahů, ale o to, aby ses nezamotal do vlastního řešení.

Grafika je přímočará — strohá obrazovka, kde se veškeré barvy omezují na tři bloky na černém pozadí. Je to estetika DOSu, bez okras. Ovládání funguje intuitivně — šipky, pohyb, tlačení. Síla hry spočívá v tom, že čím pokročilejší úroveň, tím víc musíš myslet nekonvenčně. Některé tahy vedou do slepé uličky. Řešení prostě neexistuje, dokud na ně sám nepřijdeš.

Troika má tu starosvětskou vůni doby, kdy se počítače učily přemýšlet spolu s hráčem. Není v ní žádný pokyn, žádné rušení, žádná odměna za dokončení. Jen problém a prázdné místo, které musíš vyplnit. Tvůj mozek je motor, který ji pohání.

Dnes by sis ji měl zahrát, pokud tě baví logické hádanky bez příkras. Není to hra na uspání — je to hra na přemýšlení. A když ji spustíš v emulátoru nebo v prohlížeči, pochopíš, proč právě v té éře vznikaly největší hlavolamy. Bylo to prostě čistotou myšlenky.