Tommy's Meteors

Když jsem si poprvé spustil Tommy's Meteors, čekal jsem něco jako Asteroids s barevnější grafikou. Místo toho jsem narazil na hru, kterou by dnes nikdo nenaprogramoval, protože by ji všichni uznali za příliš nudnou.

Jde o střílečku z osmdesátek, kde ovládáš malý vesmírný loď a sbíráš padající meteory. Není to nic víc. Pohybuješ se po horní straně obrazovky, střílíš dolů, meteory padají, mizí. Občas se změní barva. Občas přibude nějaký ten předmět. Hra se postupně zrychluje, a pak prostě skončí.

Ovládání je dost těžkopádné — loď se nehne hned, jak stiskneš tlačítko. Je v tom zpoždění, které dnes vnímáš jako chybu, ale v roce 1986 to asi bylo normální. Střílení funguje — drž tlačítko, jede to. Grafika je jednoduchá, bez nároku na eleganci. Zvuk je takový typický pípavý dos-arcade, kterého zná každý, kdo si hrál cokoliv na počítači v osmdesátkách.

Tommy's Meteors nejsou špatná hra, jsou nezajímavá. Chybí jí jakýkoliv nářez, vtip, neočekávaná mechanika. Je to druh hry, kterého bylo na počátku decade miliony — něco do nuly, bez vlastní tváře. Asteroids byla zvláštní, Tommy's Meteors je jeho mrtvý klon.

Dnes si ji zahrát můžeš, ale spíš jako součást digitálního muzea. Přitáhne tě jenom, pokud tě zajímá, jak vypadala středmost osmdesátkové tvorby — jak vypadaly hry, které si nikdo nepamatuje, protože neměly důvod zůstat v paměti. Dvacet minut chlípot a pak ji zavřeš.