Gone Fishing

Chytat ryby pomocí klávesnice a textového okna — tohle je Gone Fishing. Devadesátka, MS-DOS, a vývojáři se rozhodli, že přírodní relax se dá přenést na třídílný monitor s amber barvou. Není to hra, která tě vezme na osadu, spíš je to hra, která tě posaží a řekne: dnes se nudíš stejně, tak aspoň tady.

Jde o jednoduchou simulaci chytání ryb. Zvolíš místo, koupeš si návnadu, hod — a čekáš. Hra ti ukazuje příběhy o tom, co se děje u vody, co koulet ryby, co se na konci udice houpe. Není tam žádný 3D model, žádný animovaný fisherman, jen text a prostor pro fantazii. Celé to vypadá, jako by vzniklo z překonzultování rybáře a následného zapsání jeho vyprávění do počítače.

Hraní je vzácné slovo. Spíš to je interaktivní pasivita — klikneš, vyčkáš, přečteš, zase čekáš. Ovládání je primitvní, ale účelné. Barevná paleta se omezuje na barvu terminálu a tvé trpělivosti. Není tu žádné napětí z honičky s hráčem, kterou by hra měla, není tu adrenalín. Je tu klid, monotónnost a vědomí, že skutečné rybaření by trvalo stejně dlouho a mělo by aspoň smysl.

Gone Fishing se narodil v čase, kdy se středoškoláci připojovali k Internetu přes modem a když se počítač stal bezpečným místem pro lidi, kteří se nudili v reálném životě. Hra si drží svůj půvab — není to game, je to meditace. V osmdesátých letech to byl způsob, jak si užít hobbyismu bez vody, bez hmyzu, bez slunce.

Dnes si ji zahrát lze, chce-li si člověk vyzkoušet, jak vypadala zábava v počítačích, když se střídaly monitory s tiskárnami v místnostech plných kouře. Není to špatně, jen zbytečně dlouhé a bez důvodu. Kdo miluje textové adventury a má čas, najde tu klidné přepojení do doby, kdy se k hraní nepatřil gameplay — patřil čas.