Avenger

Startuje hudbou, která zní, jako kdyby ji někdo hrál na klávesnici pár metrů od mikrofonu. Pak už tu je: Avenger, skromný akční adventury z dílny Phantomwise, kde si zahraješ ochránce světa s řadou mocností a obrovským důvodem k tomu, aby všechny použil.

Jde o klasickou point-and-click arakadu plnící akční sekvence s dialogy a hádankami. Pohybuješ se po obrazovce, klikáš na nepřátele, sbíráš věci a pokračuješ přes střídavě lineární scény. Hra se odehrává v nějaké dystopické budoucnosti, kde se rozhodně nejedná o simulátor pacifismu. Příběh je prostý: něco je špatně, ty to máš napravit, a na cestě budeš pálit, prašit a hádat se s prostředím.

Ovládání je archaické, jak na to v devatenácti devadesáti sedmi byli zvyklí. Klikáš, čekáš, čekáš, až se tvá postava rozhodne, že se skutečně pohne. Animace jsou těžkopádné, ale mají ten zvláštní půvab, kdy vidíš, že ten člověk za tím skutečně pracoval. Grafika používá omezené barvy a rozlišení, jaké znáš z her té doby — není to hezké, ale je to autentické. Zvuk sestává z MIDI skladby na pozadí a efektů, které znějí jako něco mezi počítačovým chichlaním a chutí kopací.

Avenger není hra, kterou si zapamatuješ proto, že by revolucionizovala žánr. Zapamatuješ si ji proto, že existovala v čase, kdy byla jakákoli originální hra s vlastním stylem hodnota. Neměla rozpočet na líbající se animace nebo hlasové herectví. Měla jedinou vizi a na ni se drží — být divná, nekompromisní a trochu odpudivá svým tónem.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči spíš z kuriozity než pro zábavu. Hry z té éry si můžeš užít, jen když jsi na ně připravený — připraven čekat, klikat pořád na to samé místo a přijmout, že design z roku 1997 není design z roku 2024. Ale právě v tom je kouzlo. Pokud ti sedne ritmus pomalých her a chceš vidět, jak tvůrci bez hollywoodského rozpočtu řešili akční adventury, máš tady experiment, který se vykoupal v omezením své doby a nevylézá z nich ven. Jen si stoupni vedle vany.