Tigers on the Prowl

Kdy jsi naposledy slyšel zvuk motoru tanku, který se točí na místě a syčí jako rozhnělený kocour? Tigers on the Prowl vás pustí za volant těch nejtvrdších kachní čtyřicátých let a odjede si s vámi do pisku a bláta.

Jde o tankový simulátor z devadesátek, kdy se do her ještě psalo anglické manuály na čtyřicet stran a nikdo vám neřekl, co máte dělat. Sedíte v kabině tanku, vidíte mapu, vidíte terén, a pokud si nevšimnete, že tlačítko vlevo střílí a tlačítko vpravo točí věž, budete tápat chvíli. Mise jsou jednoduché — zničit nepřítele, udržet si zdraví, přežít. Věž se ovládá samostatně od podvozku, což vyžaduje péči a koordinaci palců.

Grafika je spartánská, ale přesně takový byl DOOM i Wolfenstein — jednotné barvy, terén jako checkerboard, tanky jako stavební kostky. Co si užiješ, je fyzika. Když jdeš do zálohy a stočíš se, cítíš to. Střílení má váhu. Průstřelyschod ti připadá fyzicky přesvědčivě, ne jako abstraktní click-click-click. Problémy? Ovládání je chvatavé, někdy nesrozumitelné. Kamera není přesně inteligentní. A po pár hodinách si voják bez důrazu začne připadat jako úloha na dlouhé chvíle.

Tigers on the Prowl stojí na počátku tankových simulátorů na PC, před Steel Panthers, před všemi těmi náročnými věcmi. Má v sobě ducha těch let, kdy měl hráč hlavu plnou chuti a žádné nápovědy. Dnes už ale nejde o zásadní hru, spíš o sbírku pro archivní svědomí a pro ty, kteří si chtějí připomenout, jaké to bylo, když se tanky ovládaly na čtyřech tlačítkách.

Pokud tě láká něco historického a nevadí ti grafika postavená na piškvotkách, zkus si ji v emulátoru. Není to revoluce, ale je tam znát rukou člověka, který věděl, co chce, a nepoddělával to procesuálně generovanou vátou. Zábava na tři čtyři večery, ne víc.