Ova recenzija još nije prevedena — prikazujemo izvornik (Čeština).
Přestaň se ohlížet, střílej. Space Breaker Defender of the Planet je přesně taková hra, jakou ti dnes předloží ten, kdo ji hrál na mateřské složce na internetu a myslí si, že je skvělou vzpomínkou. Ve skutečnosti je to průměrný střílák z doby, kdy se všechno, co se hýbalo, muselo něčím zničit.
Sedíš uprostřed obrazovky v nějaké kosmické přepravě a kolem tebe se ženou nepřátelé. Tvůj úkol je jednoduchý: rozstřílej je předtím, než tě smetou. Hra si vzala inspiraci z arkádových veteránů typu Asteroids nebo Space Invaders, ovšem bez jejich elegantní jednoduchosti. Místo toho dostaneš spoustu levého pixelového házu, který má ambici být fun, ale nejde mu to.
Ovládání je tuhé, projektilem vládneš s obtížností, která spíš frustuje než baví. Nepřátelé padají v jednotvárných vlnách, a když je zneškodníš, přijdou další. Stejní. Ve stejné rychlosti. Bez něčeho, co by tě k tomu vábilo pokračovat dál. Efekty jsou minimální, hudba, pokud je tam vůbec, funguje spíš jako zvukový wallpaper. Hraji a cítím se jako bych vybíjel povinnost.
V devadesátkách byla tenhle typ hry součástí balíčku na disketách s random podprůměrem. Space Breaker by zapadl bez pozorování — a je to správně. Hra je zastaralá snad ze všech možných úhlů. Grafika, která nebyla úchvatná ani tehdy. Gameplay, který nikdy nebyl objevný. Žádný vtip, žádný zvrat, žádný důvod se sem vracet.
Proč si ji vůbec zahrát? Pokud jsi typ, co si všechno archivuje a chce pochopit, jak vypadaly nejslabší kousky éry MS-DOSu, tak je to poznámka do sběrného albumu. Ale hrou tě nebaví. Ostatně zkus raději Galagu nebo quelkoli ze starých Williams классики — tam budeš chvíli tleskat, zatímco tady jen čekáš, až to skončí.
old