Sidewalk

Chůze po chodnících nikdy nebyla tak nebezpečná. Sidewalk je jedna z těch zvláštních osmidesátkovských her, kde jednoduché prostředí skrývá zvrtaný herní design — a zároveň fascinující snahu udělat něco, co nikdo jiný nechtěl dělat.

Jsi chlap na městském chodníku, který se musí vyhnout autům, tramvajím a dalšímu chaosu městského provozu. Není tu velký příběh, žádná záchrana princezny ani vesmírná mise. Je tu jen přežití mezi bordelem dopravy a překážkami, které se valí z obou stran obrazovky. Hra je postavena na principu Frogger, ale zatímco tam skáčeš přes silnici, tady se pohybuješ po nejbezpečnějším místě — chodníku — a paradoxně je to větší peklo.

Ovládání je přímočaré: pohybuj se doleva a doprava, vyhýbej se všemu, co se snaží tě srazit. Není tu žádné skákání, žádné zbraně, jen reflexy a trpělivost. Kdysi by to mělo být jednoduché a adiktivní — stejně jako ústřední myšlenka je totiž zábavná. Jenže hraní se brzy stane frustujícím. Collision detection je nepředvídatelný, překážky se objevují bez varování a není jasné, co tě vlastně zabije a co ne. Po pár pokusech cítíš, že hra nehraje fér, a přestane tě bavit.

Grafika je typicky prosta — malé sprity, jednoduché animace, barvy vypadají, jako by přímo z paměti EGA karty. Zvuk je minimalistický, téměř znechucující. Nic z toho není problém v kontextu roku 1987, ale design sám je takový nehostinný, že prostředí přestane lákavé rychle.

Sidewalk je zajímavá kuriozita — důkaz, že tvůrci experimentují s nápady, které neměly šanci na širší publikum. Pokud chceš pocítit, jak vypadala herní průmysl na okraji mainstreamu, kdy se teď zkoušelo úplně všechno, zahrej si ji. Ale čekej spíš antropologickou lekci než zábavu.