Ova recenzija još nije prevedena — prikazujemo izvornik (Čeština).
Někdy najdeš hru bez jména na obalu, bez readme souboru, bez čehokoliv. Mind Castle II je přesně taková věc — záhadná šachta s puzzle, kterou si povedl někdo neznámý a nechvíli ji zapomněl podepsat. Na to aby byla úplně anonymní, má ale dost osobitého šlaku.

Jde o logickou hru složenou z miniatur. Pohybuješ se po obrazovce vyplnění puzzle a úkoly, přibližně jako by někdo vzal myšlenku Tetrise a přidal k ní mozkovní lámače. Hra nejspíš vznikla v PC demoscéně, kde byly takové věci normou — málo textu, spoustě na hráči. Zasadíš se do role někoho, kdo se bezpeče pohybuje po psychedelických úrovních a sbírá co sebrat, postavami a figur různého druhu.
Hraní je přímočaré, ale ne jednoduché. Ovládáš si pohyb šipkami, interakce jsou na jednotlivých klávesách. Až moc z hry vypadá jako sada samostatných puzzle, která spolu skoro nespojují v příběh. Každá úroveň je samostatný oriešek — někdy myšlenkový, někdy prostě nudný. Refresh rate je low, animace se plíží. Po čase si uvědomíš, že grafika ani zvuk nejsou přitahující. Chybí jim barva, energie, cokoli, co by tě navedlo dál.
Mind Castle II se stal zajímavostí pro archivariály — důkazem, že v devadesátkách se tvořilo cokoliv, i když se to zdálo jako remeslná cvičebna. Nemá věšteckou slávu, není žádný kultovní titul. Je to spíš čtenář poznámek v MobyGames, zajímavost ve chvíli, kdy zkoumáš, co všechno existovalo na disketách.

Dnes si ji zahraješ hlavně z kuriozity. Není to špatný čas — spíš bezobsažný. Puzzle nejsou horší než u řady starých casual her, ale chybí jim vůle něco říci. Když máš chuť na logické palčivosti z era, kdy se grafika měřila v pixelech a nikoliv ve snímcích za vteřinu, Mind Castle II obstojí jako součást tehdejší hardcorové scene. Jen ne jako hra, kterou budeš vzývat.