Ova recenzija još nije prevedena — prikazujemo izvornik (Čeština).
Podvodní svět, ve kterém se nic neděje, je paradoxně fascinující. Aquarius není hra v tradičním slova smyslu — je to spíš interaktivní krajina, kterou si procházíš bez cíle, bez skóre, bez tlaku. Vydáno v roce 2007 jako demoscénový projekt, když už měla 3D grafika dávno své zlaté časy za sebou.
Plaveš si průchodem podmořského labyrintu. Barvy jsou tlumené, modré a zelené v různých stupních, občas se mihne nějaká ryba, kterou tě nenapadne pronásledovat. Nesbíráš nic, nikam se nespěcháš. Je to meditace v pixelech, ne hra v klasickém pojetí. Ovládání je prosté — pohybuj se a rozhlížej se kolem. Více tam není a více tam nemusí být.
Hraní je věc klidu. Žádné nepřátelé, žádný tisk na čas, žádné fatální chyby. Prostě se pohybuješ a sleduješ, jak se kolem tebe točí ta bledá, klidná geometrie. Občas narazíš na coś, co vypadá jako by mělo být puzzle nebo tajemství, ale ani to nikoho nezabere. Grafika je datovaná už v moment vydání, ale má tu surovou upřímnost raných 3D pokusů — není se čeho bát, není se čeho vytěžovat.
Aquarius je zajímavý spíš jako symptom doby a jako důkaz, že ne všechny hry musí být o něčem. Jej hodnota spočívá v tom, že existuje — zbytečná, tichá, bez ambicí. V devadesátkách by si ji nikdo nevšiml; byla by to nudná ukázka technických možností. Dnes, kdy všechno řve a tlačí se nám do obličeje, má takový ticho zvláštní cenu.
Zahrát si jí dnes stojí za to, pokud tě láká něco, co nic neslibuje. Není to zábava, není to výzva. Je to rozptýlení a tím pádem pro některé (vždycky když procházíš nějakou vymezenou plochu bez cíle, tak tě to zajme) přesně to, co chceš.
old